Olga Krchovová: Překážky v práci v souvislosti s povinným odvodem zdravotního pojištění

Příklad:

 výpočet odvodu zdravotního pojištění v případě náhrady mzdy zaměstnancům v souvislosti s hospodářskými potížemi vyvolanými COVID-19 (omezení odbytu zaměstnavatele).

 Zaměstnavatel na základě vnitřního předpisu využívá ustanovení zákoníku práce o částečné nezaměstnanosti (§ 209) a zaměstnancům platí náhradu za neodpracované hodiny ve výši 60 % průměrného hrubého hodinového výdělku. Svátky jsou hrazeny v rámci měsíční mzdy.

Zaměstnance vnímáme ve třech příjmových rovinách, ve všech je svobodný, učinil prohlášení poplatníka k dani z příjmů a uplatňuje základní slevu na poplatníka.

Zaměstnanec má v prvních dvou případech 40hodinovou týdenní pracovní dobu a běžně pracuje 8 hodin v pracovních dnech, ve třetím případě pracuje na poloviční úvazek    (pondělí – čtvrtek 5 hodin denně).

1) Měsíční hrubá mzda je stanovena na Kč 24.000 (PHHV pro 2. Q 2020 Kč 138,86)

2) Měsíční hrubá mzda je stanovena na Kč 15.000 (PHHV pro 2. Q 2020 Kč 89,50)

3) Měsíční hrubá mzda je stanovena na Kč 8.000 (PHHV pro 2. Q 2020 Kč 95,31)

1. A) V dubnu 2020 pracoval zaměstnanec na základě pokynu zaměstnavatele pouze 1.- 3. dubna 2020 (ve třetím případě pouze ve středu a ve čtvrtek 1. a 2. dubna 2020).

20. B) V dubnu 2020 pracoval zaměstnanec na základě pokynu zaměstnavatele v pondělí a ve středu 5 hodin denně, v pondělí 20. dubna 2020 onemocněl a DPN trvala do konce měsíce.

1. C) Zaměstnanec na základě pokynu zaměstnavatele v měsíci dubnu 2020 nepracoval.

Zaměstnanci v rámci výpočtu stanovíme vyměřovací základ pro zdravotní pojištění a spočítáme jeho čistou mzdu.

1. A) v případě, kdy vyplácí zaměstnavatel zaměstnanci náhradu z důvodu překážek na straně zaměstnavatele podle § 209 zákoníku práce minimální vyměřovací základ pro zdravotní pojištění v rozhodném období nesnižuje, odvedeno tedy musí být z 14 600 korun. Pouze v případě zaměstnance č. 1 je skutečný příjem za rozhodné období vyšší než minimální vyměřovací základ, vyměřovacím základem pro zdravotní pojištění je tedy tento skutečný příjem, v dalších dvou případech je skutečný příjem nižší než minimální vyměřovací základ, zdravotní pojištění tedy musí být odvedeno z 14 600 korun. Poměr mezi srážkou zaměstnanci a doplatkem zaměstnavatele bude následující:

Zaměstnanec č. 2: skutečný příjem = 10 208 korun

13,5 % z 10 208 korun = 1 379 (zaokrouhleno na korunu nahoru), pojištění za zaměstnance = 1/3 ze 1 379 korun = 460 korun (zaokrouhleno na korunu nahoru)

13,5 % z 14 600 korun = 1 971 (zaokrouhleno na korunu nahoru), 1 971 – 460 = 1 511 korun = pojištění za zaměstnavatele

navýšení zdravotního pojištění jde v případě překážky na straně zaměstnavatele plně k tíži zaměstnavatele, navýšení odvodu však nesmí ovlivnit výši daně zaměstnance, o rozdíl mezi částkou za zaměstnavatele ze skutečného příjmu (= 1 379 – 460 = 919 korun) a celkovou částkou za zaměstnavatele, tedy o 1 511 – 919 = 592 korun musíme snížit celkovou výši pojistného za zaměstnavatele, která navyšuje základ daně

Zaměstnanec č. 3: skutečný příjem = 5 464 korun

u tohoto zaměstnance vzniká povinnost doplatku do minimálního vyměřovacího základu již na základě výše jeho mzdy, z 8 000 korun platí zdravotní pojištění jak zaměstnanec, tak i zaměstnavatel, z 6 600 korun (dopočet do 14 600 korun) jde odvod pouze k tíži zaměstnance, z důvodu překážek na straně zaměstnavatele se pojistné navyšuje zaměstnavateli, musíme tedy rozdělit navýšení zdravotního pojištění na dvě částky, na navýšení srážky zaměstnanci a navýšení částky pojištění za zaměstnavatele

pojištění ze skutečného příjmu = 13,5 % z 5 464 korun = 738 (zaokrouhleno na korunu nahoru), 1/3 ze 738 korun = 246 korun (pojištění za zaměstnance), zbytek do 738 korun = 492 korun (pojištění za zaměstnavatele)

13,5 % z 8 000 korun = 1 080 korun, 13,5 % z 6 600 korun = 891 korun

celkové pojištění za zaměstnance = 246 + 891 = 1137 korun

celkové pojištění za zaměstnavatele = 492 + (1 080 – 738) = 834 korun

rozdíl mezi částkou za zaměstnavatele ze skutečného příjmu a celkovou částkou za zaměstnavatele = 834 – 492 = 342 korun, o tuto částku snížíme celkovou výši pojistného za zaměstnavatele, která navyšuje základ daně

1. B) o dobu trvání DPN se minimální vyměřovací základ pro zdravotní pojištění krátí, DPN zaměstnance trvala 11 kalendářních dnů z měsíce dubna, minimální vyměřovací základ se tedy bude rovnat 19/30 z 14 600 korun = 9 247 korun. Minimální výše odvodu zdravotního pojištění = 13,5 % z 9 247 korun = 1 249 korun (zaokrouhleno na korunu nahoru).

Opět pouze u zaměstnance č. 1 je skutečný příjem za rozhodné období vyšší než minimální vyměřovací základ, vyměřovacím základem pro zdravotní pojištění je tedy tento skutečný příjem, v dalších dvou případech je skutečný příjem nižší než minimální vyměřovací základ, zdravotní pojištění tedy musí být odvedeno z 9 247 korun. Poměr mezi srážkou zaměstnanci a doplatkem zaměstnavatele bude následující:

Zaměstnanec č. 2: skutečný příjem = 6 373 korun

13,5 % z 6 373 korun = 861 (zaokrouhleno na korunu nahoru), pojištění za zaměstnance = 1/3 ze 861 korun = 287 korun

13,5 % z 9 247 korun = 1 249 (zaokrouhleno na korunu nahoru), 1 249 – 287 = 962 korun = pojištění za zaměstnavatele

o rozdíl mezi částkou za zaměstnavatele ze skutečného příjmu (= 861 – 287 = 574 korun) a celkovou částkou za zaměstnavatele, tedy o 962 – 574 = 388 korun musíme snížit celkovou výši pojistného za zaměstnavatele, která navyšuje základ daně

Zaměstnanec č. 3: skutečný příjem = 3 653 korun

už víme, že u tohoto zaměstnance vzniká povinnost doplatku do minimálního vyměřovacího základu jen na základě výše jeho mzdy, částky, z kterých je nutné pojištění zaplatit, se ale se snížením minimálního vyměřovacího základu mění, z 5 067 korun platí zdravotní pojištění jak zaměstnanec, tak i zaměstnavatel, z 4 180 korun (dopočet do 9 247 korun) jde odvod pouze k tíži zaměstnance, z důvodu překážek na straně zaměstnavatele se pojistné navyšuje zaměstnavateli, opět tedy rozdělíme navýšení zdravotního pojištění na dvě částky, na navýšení srážky zaměstnanci a na navýšení částky pojištění za zaměstnavatele

pojištění ze skutečného příjmu = 13,5 % z 3 653 korun = 494 (zaokrouhleno na korunu nahoru), 1/3 ze 494 korun = 165 korun (pojištění za zaměstnance), zbytek do 494 korun = 329 korun (pojištění za zaměstnavatele)

13,5 % z 5 067 korun = 685 korun, 13,5 % z 4 180 korun = 565 korun

celkové pojištění za zaměstnance = 165 + 565 = 730 korun

celkové pojištění za zaměstnavatele = 329 + (685 – 494) = 520 korun

rozdíl mezi částkou za zaměstnavatele ze skutečného příjmu a celkovou částkou za zaměstnavatele = 520 – 329 = 191 korun, o tuto částku snížíme celkovou výši pojistného za zaměstnavatele, která navyšuje základ daně

1. C) zaměstnanec v měsíci dubnu neodpracoval ani jednu hodinu, celý jeho nominální fond pracovní doby je tedy pokryt náhradou z důvodu překážky v práci na straně zaměstnavatele, není však možné použít částečnou nezaměstnanost (kurzarbeit), kdy je možné vyplatit náhradu zaměstnanci ve výši 60 % z průměrného hrubého hodinového výdělku, zaměstnavatel je tedy povinen zaměstnanci vyplatit náhradu ve výši 100 % z průměrného hrubého hodinového výdělku

doplatky zdravotního pojištění do minimálního vyměřovacího základu z důvodu překážky v práci na straně zaměstnavatele v tomto případě tedy nevznikají, zdravotní pojištění počítáme běžným způsobem, pouze u zaměstnance č. 3 provedeme dopočet do minimálního vyměřovacího základu z důvodu výše jeho příjmu:

skutečný příjem zaměstnance = 8 578 korun

zdravotní pojištění ze skutečného příjmu = 13,5 % z 8 578 korun = 1 159 korun (zaokrouhleno na korunu nahoru), 1/3 z 1 159 korun = 387 korun (zaokrouhleno na korunu nahoru), zdravotní pojištění za zaměstnavatele = 1 159 – 387 = 772 korun

zdravotní pojištění za zaměstnance = 1 971 (pojištění z minimálního vyměřovacího základu) – 772 (pojištění za zaměstnavatele) = 1 199 korun

Ing. Olga Krchovová