Vážení klienti, s ohledem na stávající vládní opatření RUŠÍME NAŠE PREZENČNÍ KURZY, a to DO SKONČENÍ NOUZOVÉHO STAVU. SOUČASNĚ AŽ DO SKONČENÍ NOUZOVÉHO STAVU, a to i s ohledem na uzavření školských zařízení, fungujeme v OMEZENÉM REŽIMU. Děkujeme za pochopení. Naše webináře však realizujeme bez omezení!
To pravé školení pro Vás
DomůNabídka kurzůŠkolicí prostoryO násAktualityČasopis Ad remKontaktyWEBINÁŘE (on-line kurzy) 736 216 375, 517 333 699 Jsme zde pro Vás: PO - PÁ : 7:00 - 15:45 hod. prihlasky@tsmvyskov.cz

Olga Krchovová: Překážky v práci v souvislosti s povinným odvodem zdravotního pojištění

6.10.2020


Již v dříve publikovaném článku na téma zdravotního pojištění jsme řešili dopočet zdravotního pojištění alespoň do minimálního vyměřovacího základu. Tento problém řešíme u zaměstnanců, kteří nejsou pojištěnci státu, nemají souběžný příjem, z kterého je odváděn o pojištění alespoň v minimální výši nebo které doplní odvod pojištění alespoň do minimální výše, případně neodvádí-li alespoň v minimální výši zdravotní pojištění jako OSVČ (minimální výše ZP pro OSVČ v roce 2020 = 13,5 % z poloviny průměrné měsíční mzdy = 34 835 / 2 x 0,135 = 2 352 korun po zaokrouhlení na korunu nahoru).

Doplatek zdravotního pojištění zdravotní pojišťovně provádí zaměstnanec podle zákona o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění 592/1992 Sb., § 3, odst. 10, prostřednictvím svého zaměstnavatele. Jde o pojistné ve výši 13,5 % z rozdílu mezi skutečným a minimálním vyměřovacím základem, má-li zaměstnanec více zaměstnavatelů, je povinen doplatit pojistné prostřednictvím toho zaměstnavatele, kterého si zvolí, a to vždy současně s odvodem pojistného v následujícím kalendářním měsíci. Pokud je vyměřovací základ nižší z důvodů překážek v práci na straně organizace, doplácí tento rozdíl zaměstnavatel.

Překážkami v práci na straně zaměstnavatele podle zákoníku práce (262/2006 Sb.) mohou být prostoje (§ 207 a), přerušení práce způsobené nepříznivými povětrnostními vlivy (§ 207b) a jiné překážky v práci na straně zaměstnavatele (§ 208).

V případě jiných překážek na straně zaměstnavatele přísluší zaměstnanci náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku. Toto ale neplatí, pokud zaměstnavatel vyplácející mzdu, nikoliv plat, nemůže přidělovat zaměstnanci práci v rozsahu týdenní pracovní doby z důvodu dočasného omezení odbytu jeho výrobků nebo omezení poptávky po jím poskytovaných službách (částečná nezaměstnanost, § 209 zákoníku práce).

Upraví-li v tomto případě dohoda mezi zaměstnavatelem a odborovou organizací výši poskytované náhrady mzdy, která přísluší zaměstnanci, musí náhrada mzdy činit nejméně 60 % průměrného výdělku. Nepůsobí-li u zaměstnavatele odborová organizace, může být dohoda nahrazena vnitřním předpisem.
Výše uvedená situace se týká aktuálně též výpočtu odvodu zdravotního pojištění v případě náhrady mzdy zaměstnancům v souvislosti s omezením poptávky souvisejícím s hospodářskými potížemi vyvolanými COVID-19.
Zaměstnavatel na základě vnitřního předpisu může využít ustanovení zákoníku práce o částečné nezaměstnanosti (§ 209) a zaměstnancům platit náhradu za neodpracované hodiny minimálně ve výši 60 % průměrného hrubého hodinového výdělku. Od státu pak následně inkasuje na základě podané žádosti 60 % z vyplacených náhrad mezd včetně odvodů, maximálně však 29 000 korun na jednoho zaměstnance.
Sníženou náhradu mzdy z důvodu jiné překážky v práci na straně zaměstnavatele (částečnou nezaměstnanost) může zaměstnavatel využít pouze v případě, kdy není celý nominální fond pracovní doby zaměstnance pokryt pouze touto náhradou, tedy kdy je pokrytí pouze částečné. Zamešká-li zaměstnanec z důvodu omezení poptávky celý kalendářní měsíc, náleží mu náhrada podle § 208 zákoníku práce, tedy náhrada ve výši   100 % z průměrného hrubého hodinového výdělku.

Příklad:

 výpočet odvodu zdravotního pojištění v případě náhrady mzdy zaměstnancům v souvislosti s hospodářskými potížemi vyvolanými COVID-19 (omezení odbytu zaměstnavatele).

 Zaměstnavatel na základě vnitřního předpisu využívá ustanovení zákoníku práce o částečné nezaměstnanosti (§ 209) a zaměstnancům platí náhradu za neodpracované hodiny ve výši 60 % průměrného hrubého hodinového výdělku. Svátky jsou hrazeny v rámci měsíční mzdy.

Zaměstnance vnímáme ve třech příjmových rovinách, ve všech je svobodný, učinil prohlášení poplatníka k dani z příjmů a uplatňuje základní slevu na poplatníka.

Zaměstnanec má v prvních dvou případech 40hodinovou týdenní pracovní dobu a běžně pracuje 8 hodin v pracovních dnech, ve třetím případě pracuje na poloviční úvazek    (pondělí – čtvrtek 5 hodin denně).

 

1) Měsíční hrubá mzda je stanovena na Kč 24.000 (PHHV pro 2. Q 2020 Kč 138,86)

2) Měsíční hrubá mzda je stanovena na Kč 15.000 (PHHV pro 2. Q 2020 Kč 89,50)

3) Měsíční hrubá mzda je stanovena na Kč 8.000 (PHHV pro 2. Q 2020 Kč 95,31)

 

  1. A) V dubnu 2020 pracoval zaměstnanec na základě pokynu zaměstnavatele pouze 1.- 3. dubna 2020 (ve třetím případě pouze ve středu a ve čtvrtek 1. a 2. dubna 2020).

 

  1. B) V dubnu 2020 pracoval zaměstnanec na základě pokynu zaměstnavatele v pondělí a ve středu 5 hodin denně, v pondělí 20. dubna 2020 onemocněl a DPN trvala do konce měsíce.

 

  1. C) Zaměstnanec na základě pokynu zaměstnavatele v měsíci dubnu 2020 nepracoval.

 

Zaměstnanci v rámci výpočtu stanovíme vyměřovací základ pro zdravotní pojištění a spočítáme jeho čistou mzdu.

 

 

MĚSÍČNÍ MZDA DUBEN 2020 (středa 1. 4. - čtvrtek; 30. 4.)

                   

 

1A

2A

3A

1B

2B

3B

1C

2C

3C

Fond prac. doby v hodinách

176

176

90

176

176

90

176

176

90

Počet odpracovaných hodin

24

24

10

25

25

25

0

0

0

Neodpracované hodiny

152

152

80

151

151

65

176

176

90

Z nich: DPN

 

 

 

72

72

40

 

 

 

           překážka v práci

152

152

80

79

79

25

176

176

90

Průměrný hodinový výdělek

138,86

89,50

95,31

138,86

89,50

95,31

138,86

89,50

95,31

Základní mzda

24 000

15 000

8 000

24 000

15 000

8 000

24 000

15 000

8 000

Mzda za odpracované hodiny

3 273

2 046

889

3 410

2 131

2 223

0

0

0

Náhrada mzdy

12 664

8 162

4 575

6 582

4 242

1 430

24 440

15 752

8 578

Hrubá mzda

15 937

10 208

5 464

9 992

6 373

3 653

24 440

15 752

8 578

Vyměřovací základ pro ZP

15 937

14 600

14 600

9 992

9 247

9 247

24 440

15 752

14 600

ZP - zaměstnanec

718

460

1 137

450

287

730

1 100

709

1 199

ZP - zaměstnavatel

1 434

1 511

834

899

962

520

2 200

1 418

772

korekce pro DzP

0

592

342

0

388

191

0

 0

 0

Vyměřovací základ pro SP

15 937

10 208

5 464

9 992

6 373

3 653

24 440

15 752

8 578

SP - zaměstnanec

1 036

664

356

650

415

238

1 589

1 024

558

SP - zaměstnavatel

3 953

2 532

1 356

2 479

1 581

906

6 062

3 907

2 128

Pojištění za zaměstnavatele

5 387

3 451

1 848

3 378

2 155

1 235

8 262

5 325

2 900

Základ daně

21 324

13 659

7 312

13 370

8 528

4 888

32 702

21 077

11 478

Zaokrouhlený základ daně

21 400

13 700

7 400

13 400

8 600

4 900

32 800

21 100

11 500

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Záloha na DzP

3 210

2 055

1 110

2 010

1 290

735

4 920

3 165

1 725

Nárok na slevu dle § 35ba

2 070

2 070

2 070

2 070

2 070

2 070

2 070

2 070

2 070

Uplatněná sleva dle § 35ba

2 070

2 055

1 110

2 010

1 290

735

2 070

2 070

1 725

Záloha po slevě dle § 35ba

1 140

0

0

0

0

0

2 850

1 095

0

Skutečně sražená záloha

1 140

0

0

0

0

0

2 850

1 095

0

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Náhrada mzdy za DPN

0

0

0

5 400

3 480

2 059

0

0

0

 

 

 

 

  

 

 

 

 

 

Čistá mzda

13 043

9 084

3 971

14 292

9 151

4 744

18 901

12 924

6 821

 

  1. A) v případě, kdy vyplácí zaměstnavatel zaměstnanci náhradu z důvodu překážek na straně zaměstnavatele podle § 209 zákoníku práce minimální vyměřovací základ pro zdravotní pojištění v rozhodném období nesnižuje, odvedeno tedy musí být z 14 600 korun. Pouze v případě zaměstnance č. 1 je skutečný příjem za rozhodné období vyšší než minimální vyměřovací základ, vyměřovacím základem pro zdravotní pojištění je tedy tento skutečný příjem, v dalších dvou případech je skutečný příjem nižší než minimální vyměřovací základ, zdravotní pojištění tedy musí být odvedeno z 14 600 korun. Poměr mezi srážkou zaměstnanci a doplatkem zaměstnavatele bude následující:

Zaměstnanec č. 2: skutečný příjem = 10 208 korun

13,5 % z 10 208 korun = 1 379 (zaokrouhleno na korunu nahoru), pojištění za zaměstnance = 1/3 ze 1 379 korun = 460 korun (zaokrouhleno na korunu nahoru)

13,5 % z 14 600 korun = 1 971 (zaokrouhleno na korunu nahoru), 1 971 – 460 = 1 511 korun = pojištění za zaměstnavatele

navýšení zdravotního pojištění jde v případě překážky na straně zaměstnavatele plně k tíži zaměstnavatele, navýšení odvodu však nesmí ovlivnit výši daně zaměstnance, o rozdíl mezi částkou za zaměstnavatele ze skutečného příjmu (= 1 379 – 460 = 919 korun) a celkovou částkou za zaměstnavatele, tedy o 1 511 – 919 = 592 korun musíme snížit celkovou výši pojistného za zaměstnavatele, která navyšuje základ daně

 

Zaměstnanec č. 3: skutečný příjem = 5 464 korun

u tohoto zaměstnance vzniká povinnost doplatku do minimálního vyměřovacího základu již na základě výše jeho mzdy, z 8 000 korun platí zdravotní pojištění jak zaměstnanec, tak i zaměstnavatel, z 6 600 korun (dopočet do 14 600 korun) jde odvod pouze k tíži zaměstnance, z důvodu překážek na straně zaměstnavatele se pojistné navyšuje zaměstnavateli, musíme tedy rozdělit navýšení zdravotního pojištění na dvě částky, na navýšení srážky zaměstnanci a navýšení částky pojištění za zaměstnavatele

pojištění ze skutečného příjmu = 13,5 % z 5 464 korun = 738 (zaokrouhleno na korunu nahoru), 1/3 ze 738 korun = 246 korun (pojištění za zaměstnance), zbytek do 738 korun = 492 korun (pojištění za zaměstnavatele)

13,5 % z 8 000 korun = 1 080 korun, 13,5 % z 6 600 korun = 891 korun

celkové pojištění za zaměstnance = 246 + 891 = 1137 korun

celkové pojištění za zaměstnavatele = 492 + (1 080 – 738) = 834 korun

rozdíl mezi částkou za zaměstnavatele ze skutečného příjmu a celkovou částkou za zaměstnavatele = 834 – 492 = 342 korun, o tuto částku snížíme celkovou výši pojistného za zaměstnavatele, která navyšuje základ daně

 

  1. B) o dobu trvání DPN se minimální vyměřovací základ pro zdravotní pojištění krátí, DPN zaměstnance trvala 11 kalendářních dnů z měsíce dubna, minimální vyměřovací základ se tedy bude rovnat 19/30 z 14 600 korun = 9 247 korun. Minimální výše odvodu zdravotního pojištění = 13,5 % z 9 247 korun = 1 249 korun (zaokrouhleno na korunu nahoru).

Opět pouze u zaměstnance č. 1 je skutečný příjem za rozhodné období vyšší než minimální vyměřovací základ, vyměřovacím základem pro zdravotní pojištění je tedy tento skutečný příjem, v dalších dvou případech je skutečný příjem nižší než minimální vyměřovací základ, zdravotní pojištění tedy musí být odvedeno z 9 247 korun. Poměr mezi srážkou zaměstnanci a doplatkem zaměstnavatele bude následující:

 

Zaměstnanec č. 2: skutečný příjem = 6 373 korun

13,5 % z 6 373 korun = 861 (zaokrouhleno na korunu nahoru), pojištění za zaměstnance = 1/3 ze 861 korun = 287 korun

13,5 % z 9 247 korun = 1 249 (zaokrouhleno na korunu nahoru), 1 249 – 287 = 962 korun = pojištění za zaměstnavatele

o rozdíl mezi částkou za zaměstnavatele ze skutečného příjmu (= 861 – 287 = 574 korun) a celkovou částkou za zaměstnavatele, tedy o 962 – 574 = 388 korun musíme snížit celkovou výši pojistného za zaměstnavatele, která navyšuje základ daně

 

Zaměstnanec č. 3: skutečný příjem = 3 653 korun

už víme, že u tohoto zaměstnance vzniká povinnost doplatku do minimálního vyměřovacího základu jen na základě výše jeho mzdy, částky, z kterých je nutné pojištění zaplatit, se ale se snížením minimálního vyměřovacího základu mění, z 5 067 korun platí zdravotní pojištění jak zaměstnanec, tak i zaměstnavatel, z 4 180 korun (dopočet do 9 247 korun) jde odvod pouze k tíži zaměstnance, z důvodu překážek na straně zaměstnavatele se pojistné navyšuje zaměstnavateli, opět tedy rozdělíme navýšení zdravotního pojištění na dvě částky, na navýšení srážky zaměstnanci a na navýšení částky pojištění za zaměstnavatele

pojištění ze skutečného příjmu = 13,5 % z 3 653 korun = 494 (zaokrouhleno na korunu nahoru), 1/3 ze 494 korun = 165 korun (pojištění za zaměstnance), zbytek do 494 korun = 329 korun (pojištění za zaměstnavatele)

13,5 % z 5 067 korun = 685 korun, 13,5 % z 4 180 korun = 565 korun

celkové pojištění za zaměstnance = 165 + 565 = 730 korun

celkové pojištění za zaměstnavatele = 329 + (685 – 494) = 520 korun

rozdíl mezi částkou za zaměstnavatele ze skutečného příjmu a celkovou částkou za zaměstnavatele = 520 – 329 = 191 korun, o tuto částku snížíme celkovou výši pojistného za zaměstnavatele, která navyšuje základ daně

 

  1. C) zaměstnanec v měsíci dubnu neodpracoval ani jednu hodinu, celý jeho nominální fond pracovní doby je tedy pokryt náhradou z důvodu překážky v práci na straně zaměstnavatele, není však možné použít částečnou nezaměstnanost (kurzarbeit), kdy je možné vyplatit náhradu zaměstnanci ve výši 60 % z průměrného hrubého hodinového výdělku, zaměstnavatel je tedy povinen zaměstnanci vyplatit náhradu ve výši 100 % z průměrného hrubého hodinového výdělku

doplatky zdravotního pojištění do minimálního vyměřovacího základu z důvodu překážky v práci na straně zaměstnavatele v tomto případě tedy nevznikají, zdravotní pojištění počítáme běžným způsobem, pouze u zaměstnance č. 3 provedeme dopočet do minimálního vyměřovacího základu z důvodu výše jeho příjmu:

skutečný příjem zaměstnance = 8 578 korun

zdravotní pojištění ze skutečného příjmu = 13,5 % z 8 578 korun = 1 159 korun (zaokrouhleno na korunu nahoru), 1/3 z 1 159 korun = 387 korun (zaokrouhleno na korunu nahoru), zdravotní pojištění za zaměstnavatele = 1 159 – 387 = 772 korun

zdravotní pojištění za zaměstnance = 1 971 (pojištění z minimálního vyměřovacího základu) – 772 (pojištění za zaměstnavatele) = 1 199 korun

 

Ing. Olga Krchovová


Zpět

Kurzy související s tématikou článku: